foto foto

ŠTĚSTÍ JE CESTA

 

Před šesti měsíci jsem se s vámi podělil o historku, jak jsem před časem v jižní Francii omdlel kvůli třem výrazně vyhřezlým ploténkám. Psal jsem i o tom, že verdikt lékařů zněl okamžitě operovat, i o tom, že bych měl pak už napořád chodit po světě se dvěma titanovými hřeby v oblasti be-derní páteře.

Uplynulo šest měsíců a já bych se s vámi rád podělil o své pokroky. Operaci jsem odmítl a stejně tak i „léčivý koktejl“ namíchaný ze silných analgetik a steroidů k tišení prudkých bolestí. Bolest má totiž tu úžasnou vlastnost, že dokáže vaši pozornost nekompromisně přitáhnout k právě prožívanému okamžiku a způsobit, že se vaše mysl přestane toulat v minulosti, nebo odbíhat do budoucnosti. Rozhodl jsem se využít ten získaný klid mysli a vydat se cestou svědomité fyzioterapie a cvičení (45 - 60 minut denně), meditace (nikoliv medikace) – minimálně 30 minut denně a pravidelných PROCHÁZEK (30 - 45 minut denně). Vlastně jsem konečně pochopil skutečný význam slova procházka – Prozři, chápej a zamiluj si konkrétní aspekty svého já. :-)

Po osmi měsících od zahájení terapie jsou bolesti mnohem slabší a navíc jsem si uvědomil, že:

 

a) Mé tělo dokáže vyprodukovat, správně dávkovat a včas podávat dokonale vyváženou skladbu neurochemikálií, které umí zvrátit průběh nemoci a vyléčit ja-koukoli chorobu.

b) Mé tělo má vrozenou schopnost sebeléčby.

c) Mohu vědomě ovlivnit a cíleně směrovat tělesnou produkci zdravých chemikálií prostřednictvím meditace.

 

„Ať už věříte, že něco dokážete, nebo nedokážete, vždy máte PRAVDU.“ Je to díky neurochemikáliím, které vaše tělo umí v souvislosti s oběma scénáři vyprodukovat. :-)

„Naše tělo je složeno z 50 - 100 triliónů buněk, které pracují ve vzájemném souladu (jejich fungování je v reálném čase perfektně koordinované, a to bez exis-tence jakýchkoli komunikačních kanálů). V situacích, kdy bojují s nemocí, dávají vzniknout novému životu, tráví potravu, vyměšují, přeměňují kyslík na energii, provádí fyzickou námahu, nebo přemýšlí, jsou v perfektním synchronu a vše provádí najednou. Jak bychom tedy mohli vzít jen pár buněk a něco s nimi udělat, aniž bychom přitom ovlivnili i ty ostatní?“

Došel jsem i k obdobné analogii o perfektní synchronizaci v rámci fungování celého vesmíru. :-) Jednou jsem byl nucen pokusit se najít odpověď na otázku: „Vážně jsi přesvědčen, že můžeš ovlád-nout vesmír a něco na něm zlepšit?“ Možná byla doba, kdy jsem si myslel, že ano, ale ta už je pryč. Vesmír je dokonalý takový, jaký je, a já si s pocitem dokona-lého štěstí užívám všechny zázraky, které se kolem mě odehrávají, a to celou svou přirozeností a s absolutním klidem v mysli.

Einstein jednou řekl: „Musíte si sami zvolit, zda žijete ve světě, který vás podporuje, nebo vám klade do cesty překážky.

Jakmile se rozhodnete, vesmír se bude chovat odpovídajícím způsobem“. Není to žádné překvapení, protože obsah našich myšlenek a emocí přímo a okamžitě ovlivňuje naši biochemii, a jak bylo vědecky prokázáno, mysl a paměť existují v rámci každé buňky našeho těla – nejen v mozku.

Jakmile jsem začal žít ve vesmíru, který mi je oporou, mohl jsem znovu uvěřit – stejně jako tehdy, když jsem byl v matčině lůně. Tehdy jsem si nedělal starosti s tím, zda mi naroste nos, prsty, srdce, nebo cokoliv jiného. Prostě jsem VĚŘIL. Tím, jak znovu nacházím důvěru, a daří se mi uvěřit, vydávám se na spirituální cestu (pokud se to vůbec dá nazvat cestou, vzhledem k tomu, že pouze pátrám uvnitř sebe sama), v rámci které jsem si najed¬nou uvědomil, že jsem strávil celý svůj dosavadní život snahou zajistit si štěstí prostřednictvím hromadění a užívání si, aniž bych si uvědomoval, že neexistuje cesta ke štěstí, protože štěstí samo je tou cestou. :-)

Pokud tedy změníte úhel pohledu, věci se začnou měnit. :-)

Uvědomil jsem si, že dokážu milovat, ale daleko jiným způsobem, než dřív, tj. bez jakýchkoli podmínek nebo sledování vlastních zájmů. Swami Parthasarathy na-vrhl rovnici

 

LÁSKA + VLASTNÍ ZÁJEM = POUTO

POUTO – VLASTNÍ ZÁJEM = LÁSKA

 

„Na začátku velké LÁSKY je schopnost nechat ty námi milované, aby byli bezvýhradně sami sebou, aniž bychom se snažili je přetvářet k obrazu svému. V opačném případě totiž milujeme pouze odraz sebe samých, který v nich nacházíme“, jak řekl Thomas Merton.

 

Tolik bych tu rostlinu nehýčkal,
tak ostražitá péče by jí mohla
uškodit.

Ať si půda po všem tom kopání
odpočine,
jen si počkej, až vyschne,
než ji budeš zalévat.

Nech listy, ať se skloní tak,
aby našli svůj směr
a dopřej jim, ať objeví
své vlastní místo zalité sluncem.

Zdravý růst často zabrzdí příliš
dychtivé popohánění, ta příliš
horlivá něžnost.

Věci, které nejvíc milujeme,
se musíme naučit nechat být.

Tao Te Ťing

Uvědomil jsem si také, že „VÍCE je heslo propagované naším EGEM“. Díky tomuto poznání mohu spokojeně žít s tím, co mám. Nečiním si žádné nároky a jsem pokorný a vděčný za vše, čeho semi dostává. A co je důležitější – NIC z toho, co dělají nebo říkají ostatní, nemá vliv na mé štěstí. Získal jsem plnou kontrolu nad svým životem a rozhodl se být šťastný, bez ohledu na jakékoli události, které se v mém životě odehrávají. Uvědomil jsem si také, že mám mnohem víc, než potřebuji, a že se mohu dělit. Čím víc se dělím, tím jsem šťastnější. :-)

Tyhle úvahy ale nutně vyvolaly další otáz­ky: „Pokud mě tedy nedefinuje to, co dělám, nebo to, co jsem si nashromáždil (včetně mého těla, mysli, inteligence, zna­lostí i materiálního bohatství), kým tedy jsem? Jaké je mé poslání? Nejsou tohle dvě naprosto fundamentální otázky, které bychom si měli klást? Věřím, že na ně na­jdu odpovědi ještě v tomto životě. :-)

 

 

Sanjiv Suri

 

suri,zatisigroup,cz