Rád bych se s vámi podělil o část své spirituální cesty – pokud se to vůbec dá cestou nazvat, když při tom nejde o cílovou destinaci a pohyb směrem k ní, ale o utichnutí a mlčení. Spirituální cesta se dá jen velmi těžko popsat slovy, přesto jsem se o to pokusil…

Snažím se brát každý den jako první den svého života a vlastně do jisté míry i jako poslední…. Jak se potom chovám? Zbývá mi stále méně prostoru pro zlost, nenávist a pomstychtivost, zato stále více prostoru pro lásku, vděčnost, soucit a úžas – stejně jako malým dětem. Všímám si každého mráčku na nebi, každé kapky rosy na stéble trávy, každého květu, každého ptáčete… Zjišťuji, že tím, že si uvědomím věci, kterým jsem dřív nevěnoval pozornost, mění se můj celkový pohled na život. To je pro mě zázračná příležitost žít v novém prostředí. :-)

Nejdřív jsem myslel, že se budu muset vzdát všeho, co mám, a najít odvahu, abych mohl najít mír, který hledám, ale začínám zjišťovat, že není potřeba nic hledat, protože TO, CO HLEDÁM, JE TAM, ODKUD HLEDÁM – není potřeba se vzdávat ničeho podstatného, není potřeba překonávat žádné vzdálenosti, vydávat se po předem stanovené cestě, protože já sám jsem LÁSKA. Nemusím pracovat na tom, abych se stal duchovním člověkem, protože to je to, kým jsem. :-)

Začínám si uvědomovat, že v tomto vesmíru neexistují žádné hranice. ŽIVOT lze žít pouze s úsměvem a v přítomném okamžiku (který je nekonečný). NEJDE TOTIŽ O TO, KOLIKRÁT SE NADECHNEME, ALE O TO, KOLIKRÁT ZŮSTANEME ÚŽASEM BEZ DECHU. :-)

Také si začínám uvědomovat, že každá chvíle je příležitostí vstřebávat a užívat si tento nevýslovný ZÁZRAK a že v každé chvíli se skrývá životní lekce, kterou se máme naučit.

1. JEDINÁ KONSTANTA: Kdysi jsem tvrdíval, že v životě existuje jediná neměnná věc, a tou je „změna“. Při hledání skutečného sebe sama jsem si ale uvědomil, že tou konstantou je něco jiného – věc, která existovala, už když jsem byl v matčině lůně, věc, která mě provázela pubertou i dospělostí a je se mnou i nyní, když prožívám všechny své radostné i smutné chvíle, a bude se mnou v podobě nezměněné energie až do chvíle, kdy toto tělo zemře. Je to mé pravé já – to, kým jsem. Začínám si uvědomovat, že v životě je TO ta jediná věc, která se opravdu nemění. Všechno ostatní je jako voda v řece – neustále se mění… mé tělo i můj obraz sebe sama se mění s každým novým okamžikem.

2. MÁ NEJVĚTŠÍ ZÁVISLOST: Domnívám se, že mou největší závislostí byla závislost na negativních myšlenkách, i když jsem si ji neuvědomoval. V mé mysli se neustále honily různé myšlenky, ale většina z nich byla negativní. Začal jsem si připadat jako policajt, který řídí dopravní zácpu z negativních myšlenek, jak mě dokonale obklopovaly. Ještě horší bylo to, že pozitivní myšlenky jsem dlouho neudržel, zatímco těch negativních jsem se nedokázal zbavit. Je možné, že to je přirozený způsob fungování každé mysli. Díky dalajlamovi a Moojimu jsem začal uvažovat, zda bych nemohl být pouhým pozorovatelem – jako když sedíte v parku na lavičce a pozorujete lidi, jak přicházejí a odcházejí, aniž k nim máte jakýkoli vztah. Myšlenky by tak přicházely a odcházely, ale já bych na ně nebyl žádným způsobem napojen – nevázal bych se na ně ani bych si k nim nevytvářel žádný vztah. Začínám si uvědomovat, že myšlenka, které neuvěříte, nemá žádnou skutečnou sílu – naprosto žádnou. Na druhou stranu ale myšlenka, které uvěříte, má potenciál rozpoutat válku, nebo změnit svět. :-)

3. MUSÍM ZAČÍT TÍM, ŽE ZMĚNÍM SÁM SEBE: Milovat sám sebe (nikoliv své ego) je tou nejnesobečtější věcí. Takový postoj mi dovoluje odpoutat se od svého ega a propojit se se svou vnitřní spirituální podstatou, abych si uvědomil, že jsem nikdy nebyl sám a nikdy sám nebudu, protože jsem jedno s vesmírem. :-) V průběhu této proměny jsem si uvědomil, že za nenávistí se skrývá i možnost nezdolné lásky, za slzami existuje možnost upřímného úsměvu a po mlhavé studené zimě může následovat teplé slunné léto. Proto nezáleží na tom, čemu mě okolní svět vystaví, protože uvnitř mne je něco mnohem silnějšího, díky čemu dokážu čelit čemukoliv, něco, co je šťastné pouze díky tomu, že je. :-) Začínám si uvědomovat, že pokud chci cokoliv ve světě kolem sebe změnit, musím začít tím, že změním sám sebe.

4. VĚCI SE BUDOU DÍT NEUSTÁLE: Jakmile jsem pochopil, že v životě se věci stanou a už se na nich nic nezmění, pochopil jsem také, že způsob, jakým je vnímám, způsobuje, že se mi můj život jeví jako krásný, špatný nebo nehezký. Jakmile jsem si uvědomil, že po každé noci následuje den, ale stejně tak po každém dni následuje noc, začal jsem hledat to, čemu by mě měly dané události naučit:

a) Plyne z tohoto zážitku pro mě nějaké ponaučení?

b) Čím mě daná situace obohatila?

c) Jaká je nejláskyplnější a nejlaskavější věc, kterou bych teď mohl udělat?

d) Jak bych se zachoval, kdyby nebylo čeho se obávat a věděl bych, že nemohu neuspět?

Uvědomil jsem si, že jako lidská bytost rostu pokaždé, když opustím svou zónu komfortu. Proto nyní, kdykoliv mě život z mé zóny komfortu vytlačí, zaraduji se a pomyslím si: „Jaká krásná příležitost růst.“ To, čemu housenka říká konec světa, nazývá mistr motýlem.

A já jsem si uvědomil, že nejšťastnější lidé na světě nemají vždy to nejlepší, ale že si vždy z toho, co mají, dokážou to nejlepší vzít. Bohatství, které nahromadím, není vzácné. Vzácné je to, kolik životů díky němu dokážu ovlivnit. Svět se může změnit díky tomu, že jsem sehrál důležitou roli v životě jediného dítěte. :-)

Začínám si také uvědomovat, že pravý smysl života je v tom, sázet stromy, v jejichž stínu nikdy neplánuji spočinout, protože jakmile se oprostím od očekávání, stává se z každé minuty mého života nečekaně dokonalý zázrak.

Každý jsme byli stvořeni z nějakého důvodu. Existují ještě nenarozené generace, jejichž život bude utvářen a formován kroky, které podnikáme DNES. Podnikejme je tedy s láskou, vděčností a soucitem, abychom v tomto roce dokázali žít až za hranici svého EGA. Buďme obezřetní (ale zároveň svou mysl oprosťme od negativních myšlenek), všímejme si každého mráčku na nebi, každého květu, každého ptáčete. Ať je tento rok naplněn momenty, při kterých zůstaneme úžasem bez dechu. Prožijme jej s úsměvem na tváři a láskou v srdci, jak to umí malé děti. Žít v novém roce a během všech roků příštích je přece neuvěřitelná příležitost. :-)

Přeji Vám pevné zdraví, hodně štěstí, vděčnosti, soucitu a lásky. :-)

Sanjiv Suri