Moc pozornosti

Většinu znalostí získávám od svých dětí. Nedávno se mě zeptaly: „Jaký je rozdíl mezi námi, lidskými bytostmi, a zvířaty?“

Jak jsem o tom ale začal přemýšlet hlouběji, uvědomil jsem si, že v mnoha případech je tomu pravděpodobně přesně naopak. Přinejmenším u mě. Sám často používám svou inteligenci a nepřetržitý tok myšlenek (až 77 000 myšlenek denně, z nichž může být až 70 % negativních) k vlastní škodě, škodě společnosti a celé planety. Často jsem se soustředil na věci, které nechci, aby se mi v životě přihodily. Vždy, když jsem to udělal, začala má inteligence pracovat proti mně, ubírat mi na pocitu štěstí a často mě doháněla až k zoufalství. Když jsem se do problému ponořil hlouběji, uvědomil jsem si, že to, na co zaměřuji pozornost, určuje nejen můj život, ale ovlivňuje i životy mnoha lidí v mém okolí a potenciálně i budoucí generace.

Sedm miliard světů…

Sdílíme jednu planetu, ale žijeme v sedmi miliardách světů. Každý z nás žije ve svém vlastním světě, utvářeném tím, na co zaměřuje svou pozornost a jaké myšlenky si připouští nebo naopak nepřipouští. Dnes se s vámi podělím o zkušenost ze svého světa a svůj postoj.

Myšlenky přicházejí a odcházejí…

Byl jsem obětí svého ega a myšlenkových pochodů, které mě hnaly do bloudění v negativních kruzích, ze kterých jsem odcházel soustředěn převážně na negativní věci ve svém životě, které jsem chtěl změnit. Bylo to, jako kdyby se Michael Jordan neustále obviňoval z toho, jak špatný je golfista, nebo se Tiger Woods na sebe neustále zlobil za to, že je špatný basketbalista.

Pak jsem se setkal s Moojim – spiritistickým mistrem z Jamajky, který žije v Portugalsku. Pod jeho vedením a pomocí meditace jsem si uvědomil, že jsem činil sebe i lidi ve svém okolí čím dál nešťastnější, tím jak jsem většinu pozornosti soustředil na věci, které jsem nechtěl, aby se mi přihodily.

Naučil jsem se, že myšlenky přicházejí a odcházejí, a pokud jim nebudu věnovat pozornost, nebudou mít nade mnou žádnou moc. Jedině tehdy, když jim věnuji pozornost, dostávají potřebný náboj – stávají se silnými. Kdyby byly myšlenky silné samy o sobě, pak by měly stejně silný účinek na každého. U mě sílu získávaly myšlenky, na které jsem zaměřoval pozornost, i když to nebylo vědomé. Šlo o podvědomé naprogramování, které jsem si s sebou nesl životem.

Uvědomil jsem si také, že se mi stávaly věci, na které jsem zaměřoval pozornost – ať šlo o pozitivní myšlenky, nebo negativní samovolný tok myšlenek. Prostřednictvím všeho toho negativního jsem poznal velmi silný nástroj, který mi při správném používání pomůže utvářet můj život tím, že se budu soustředit na pozitivní věci, které ve svém životě chci, a ignorovat negativní myšlenky týkající se věcí, které nechci. Logická stránka věci mi byla jasná, ale implementace vyžadovala osvojení si k tomu potřebných dovedností.

Neměnný a rostoucí způsob myšlení…

Jednoho dne jsem sledoval přednášku neziskové organizace „TED talk“ na téma „Síla víry a nastaveného způsobu myšlení“ a najednou jsem si uvědomil, že jsem podvědomě často fungoval v módu neměnného (fixního) myšlení. Fixní styl myšlení nám říká, že naše schopnosti jsou dány, a že čím budeme starší, tím bude obtížnější učit se novým věcem. K tomuto stylu myšlení jsem si vytvořil určitou vazbu. V důsledku toho jsem často žil v módu zafixovaného stylu myšlení a pod jeho vlivem.

Rostoucí způsob myšlení je pravým opakem, který se zaměřuje na možnosti a pozitiva. Nové dovednosti se můžeme učit neustále, pokud zaměříme pozornost na proces učení se a zapudíme negativní předsudky o svých schopnostech. Je to dovednost, stejně jako golf, hra na piano nebo šachy, která se dá nacvičit. Tohle zjištění pro mě bylo opravdovým probuzením.

Mistrovství mudrců…

Když jsem později v Portugalsku absolvoval s mistrem Mooji pobyt v ústraní v naprosté tichosti, uvědomil jsem si, že všichni spiritističtí vůdci mistrně zvládli schopnost zaměřit svou pozornost na myšlenky, které jim pomohou zachovat si rostoucí způsob myšlení a zůstat pozitivní. Jsou schopni ignorovat myšlenky, které by je posouvalysměrem k zafixovanému stylu myšlení nebo byly negativní – v tom je jejich mistrovství. Jejich vědomé zaměřovánípozornosti zásadním způsobem změnilo to, jaké životy žijí.Jde o volbu s nejvýznamnějším dopadem na naše životy -proto je pravděpodobně označujeme za mistry.

Nejdůležitější volba….

Nejdůležitější volba, kterou jako lidská bytost musím učinit, je určit, co se stane v mém životě v důsledku toho, že zaměřím pozornost jen na vybrané myšlenky, zatímco jiné budu zcela ignorovat. Z počátku se to zdálo velmi těžké, ale když jsem se vědomě snažil zůstat v módu rostoucího způsobu myšlení a zaměřoval pozornost na pozitiva, bylo to díky tréninku stále jednodušší.

Díky meditaci jsem byl schopen ignorovat myšlenky, které by dokázaly zabránit nastavení módu rostoucího způsobu myšlení, a získat zpět sílu, o které jsem si nikdy nemyslel, že ji mám. Dnes věřím, že takovou sílu máme všichni – sílu soustředit pozornost na to, co chceme.

Když svou pozornost zaměřím na to, co chci a na myšlenky, které vytvářejí pozitivní synergii, a naopak budu systematicky ignorovat to, co nechci a negativní myšlenky, nastane velmi silná změna. Je to tak jednoduché a přitom tak významné, že když jsem si to poprvé uvědomil, skoro hodinu jsem se nahlas sám sobě smál, když jsem vzpomínal na všechny ty negativní myšlenkové toky. Teď, když se mi někdy začnou hlavou samovolně honit myšlenky, pousměji se tomu a řeknu si: „A už je to tu zas!“

Učím se od svých dětí, ale zároveň doufám, že jsem schopen žít svůj život tak, že i ony se budou moci něco učit ode mě. Byla by to zábavná hra vzájemného učení se a krásná možnost, pro kterou stojí za to žít ☺.

Sanjiv Suri
suri@zatisigroup.cz

Další novinky

"Nejsložitější je dělat věci jednoduše."

Věta, která se prolíná celým rozhovorem, je základem podnikatelského myšlení a úspěchu zakladatele restaurace V Zátiší. Více si přečtěte v červnovém magazínu VOGUE.

Více

Dobroděj

Proč Sanjiv Suri vstává ve 4 ráno a nejraději by se rozdal.

Více

Na Antarktidě záleží ...

Právě jsem se vrátil z expedice na sedmý kontinent – do Antarktidy.Nejen, že to bylo nejvzdálenější místo, na které jsem se kdy podíval, ale pravděpodobně to byla i nejúžasnější cesta,jakou jsem za 57 let života podnikl.

Více